Judikatura
Exekuce a insolvenční řízení
Exekuce nemůže být provedena podle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona poté, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení (anebo podle § 267 odst. 1 insolvenčního zákona prohlášením konkursu). V takovém případě je exekutor povinen do majetkové podstaty vydat insolvenčnímu správci podle § 206 insolvenčního zákona všechny věci a práva, které exekutor zajistil. Svou pohledávku na nákladech exekuce pak exekutor přihlásí jako věřitel do insolvenčního řízení.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 20 Cdo 3845/2011, ze dne 24.1.2012)
Soudní exekutor není podle § 140 odst. 3 insolvenčního zákona oprávněn po zahájení insolvečního řízeníprovádět žádné úkony k provedení exekuce a je povinen celou vymoženou částku vydat insolvenčnímu správci ve prospěch majetkové podstaty povinného (bez odpočtu své odměny).
Podle § 109 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), se zahájením insolvenčního řízení dle písmene a) spojuje ten účinek, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, a podle písmene c) tohoto ustanovení platí, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.
Exekuce tedy nemůže být provedena podle § 109 odst. 1 písm. c) citovaného zákona poté, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení (anebo podle § 267 odst. 1 téhož zákona prohlášením konkursu). V takovém případě je exekutor povinen do majetkové podstaty vydat insolvenčnímu správci podle § 206 tohoto zákona všechny věci a práva, které exekutor zajistil. Svou pohledávku na nákladech exekuce pak exekutor přihlásí jako věřitel do insolvenčního řízení.
Soudní exekutor poruší ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 140 odst. 3 písm. a) insolvenčního zákona, když po prohlášení úpadku rozhodne o tom, že si ponechá v hotovosti z vymožené částky náklady exekuce.
Pokud exekutor majetek povinného již v exekuci zpeněžil (v dražbě) a má výtěžek na svém účtu a dosud jej nepředal oprávněnému, přiznává mu § 46 odst. 6 exekučního řádu právo zajistit z výtěžku náklady exekuce odpovídající rozsahu zpeněženého majetku. V takovém případě exekutor vydá usnesení, ve výroku kterého rozhodne, že insolvenčnímu správci se vydává výtěžek ve stanovené výši, neboť náklady exekuce činí stanovenou výši. V odůvodnění usnesení uvede exekutor výši dosaženého výtěžku ze všech způsobů exekuce a výpočet nákladů exekuce podle vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení se doručí oprávněnému, povinnému a insolvenčnímu správci, neboť se týká práv k majetkové podstatě. Proti usnesení je přípustné odvolání. Toto usnesení má vzhledem k zástavním právům, věcným břemenům a nájemním právům váznoucím na nemovitosti, která byla prodána v exekuci, účinky rozvrhového usnesení podle § 337h odst. 1 až 3 o. s. ř. [k tomu srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání, Praha : C. H. Beck, 2010, s. 195-200].
Jestliže tedy pověřený soudní exekutor neprováděl exekuci proti povinnému prodejem movitých věcí, nemovitostí nebo prodejem podniku a majetek tohoto povinného nezpeněžil v dražbě, nýbrž exekuci prováděl až do zjištění úpadku povinného srážkami z jeho mzdy, pak je zřejmé, že aplikace § 46 odst. 6 exekučního řádu nepřicházela v daném případě v úvahu. Neuplatní se tudíž (analogicky) ani závěry uvedené v usnesení Krajského soudu v Praze uveřejněném pod číslem 86/2005 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž byl přijat závěr, že byl-li prohlášen konkurs na majetek povinného poté, co v řízení o výkon rozhodnutí byla jeho nemovitost pravomocným usnesením o příklepu prodána, soud po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem usnesením rozhodne o uspokojení pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby a o vydání zbytku rozdělované podstaty správci konkursní podstaty; toto usnesení má účinky rozvrhového usnesení (§ 337h o. s. ř.).
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4802/2008, uveřejněný pod číslem 69/2001 (s právní větou: „Plněním povinného k rukám exekutora uskutečněným v době po vydání exekučního příkazu a před prohlášením konkursu na majetek povinného dluh povinného vůči oprávněnému zaniká za současného předpokladu, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci."), je nepřípadný, neboť v něm byla řešena věc skutkově i právně odlišná.
http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/exekuce-a-insolvencni-rizeni-81054.html
Výživné a insolvence
Soud i bez návrhu upravírozsah vyživovací povinnosti nezletilých dětí, nežijí-li rodiče spolu. Na návrh tak učiníu nezaopatřených zletilých dětí, u manželů, u rozvedených manželů, u neprovdané matky, u rodičů a jiných příbuzných, pokud jsou dány podmínky pro přiznání takového výživného a dlužník svou vyživovací povinnost neplní nebo se s osobou oprávněnou nedohodl na rozsahu tohoto plnění. Pouze u nezletilých dětí je vyžadováno, aby i dohoda o výši výživného byla schválena soudem.
K nezabavitelné částce tak nebude přičtenajedna čtvrtina nezabavitelné částky za každou takovou vyživovanou osobu, ale stanovené výživné bude odečteno z celkové výše zabavitelných příjmů dlužníka za 5 let (navýšených o případné plnění ze strany třetích osob) stejně jako odměna a hotové výdaje insolvenčního správce (Vrchní soud v Olomouci ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. KSBR 37 INS4592/2008, 2 VSOL 66/2009)
Ručení za dluhy a insolvence dlužníka
Podle ust. § 173 odst. 1 věty první IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. Podle odst. 3 téhož ustanovení lze přihlásit i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku.
Ust. § 183 odst. 3 IZ pak určuje, že osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění podle odstavců 1 a 2, mohou pohledávku, která by jim proti dlužníku vznikla uspokojením věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou, pokud ji nepřihlásí věřitel. Jestliže však věřitel takovou pohledávku přihlásí, mohou se jí tyto osoby v rozsahu, v němž pohledávku uspokojí, v insolvenčním řízení domáhat místo něj s tím, že pro jejich vstup do řízení platí přiměřeně ust. § 18; návrh podle tohoto ustanovení mohou podat samy.